Zase špatná nálada :-(

Ach jo. Vítám vás u nového článku. Je mi strašně. Zrovna před chvilkou se na mě zase někdo vykašlal.
Jestli máte právě dobrou náladu, tak tohle nečtěte, nechci vám jí zkazit.

Bylo to asi takhle: sestra má dneska zrovna oslavu, protože ji bude jedenáct a máme tu na návštěvě naší společnou kamarádku, které bude za chvíli dvanáct. Celou dobu se ke mě obě chovaly hezky, a já nevím ani jak a proč, ale po chvíli odešly z pokojíku a nic mi neřekly. Tak jsem si řekla proč odešly a po chvilce jsem se zeptala mamky a dostala se mi odpověď, že odešly ven a prý nechtěj abych šla s nima. Dost mě to naštvalo. Za prvé jsem nepochopila, co se stalo, a za druhé proč mi nic neřekly?! Jako člověka to dost naštve, když se s ním normálně ostatní baví a za pět minut před ním utíkají. Ach jo. Tak jsem si řekla, že zavolám kamarádce a zeptám se jestli náhodou nemá čas a ona mi to nebrala, a tak jsem sebrala odvahu a zavolala svoji kamarádce z prvního stupně, se kterou už moc nekamaradim a je mi to moc líto a ta mi řekla, že čas má, tak jsem se s ní dohodla, že spolu půjdeme ven. Ale mám obavy, že už si nebudeme tak rozumnět.... Já mám prostě odmalička problém s kamarády a nechápu proč. Na ségru se snažím být milá, ale prostě není den, kdybysme se nepohádaly. Co říct. Někdy bych si opravdu přála mít kamarády.
Bože, jak já závidím těm lidem, co mají pořád nějaké nové kamarády a chodí s nima do města a na pennyboardy a na kolo a tak...To já jsem úplně ten pravěk opak. Prostě jsem si asi vytvořila u ostatních špatnou pověst. Ale mě je to líto a chci být jiná, jenomže co s tím, když už to nejde napravit?
A právě tohle mě donutilo jít k počítači a napsat to. Prostě se skoro ze všeho toho trápení vypsat a rozveselit se. Aspoň že mám blog, co? Někdy si vážně připadám na světě sama. Ale kdoví, třeba si jednou konečně najdu nějaké dobré kamarádky :-)